Není žádným tajemstvím, že se voda v bazénu musí podrobovat pravidelnému čištění desinfekčními prostředky. Většinou se jedná o chlorové tablety chlornanu sodného, ale existují i alternativní varianty. Jednou z nich je využití mořské soli.
Jak se sůl vlastně aplikuje
Domníváte-li se, že stačí uchopit dvacetikilový pytel mořské soli a vysypat jej do vody, příkladně důkladně promíchat, a ona sama začne působit jako čisticí prostředek, tak jste na omylu. Solný roztok je totiž pouhým „médiem“ pro průchod zařízením, jemuž se říká „solinátor, solinizační jednotka, nebo chlorátor“. Jsou to zjednodušeně řečeno dvě elektrody, jimiž za přispění elektrického proudu prochází bazénová voda, a na anodě a katodě se rozkládá rozpuštěný chlorid sodný na ionty sodíku a chlóru. Pro tyto účely se používá čistý roztok NaCl zbavený minerálů a především jódu, nelze tedy nasypat do bazénu běžnou kuchyňskou sůl, rozpuštěné minerální prvky by mohly zařízení nevratně poškodit.
Pozor na mýtus – není to bezchlorová chemie
Některé propagace vyzdvihují mořskou sůl jako dokonalý prostředek bezchlorové bazénové chemie, to je však zásadní omyl. Jde sice o šetrnější způsob aplikace chlóru, ale pořád zde máme chlorové ionty, s nimiž lze docílit desinfekčních účinků srovnatelných s tabletami chlornanu sodného.
Výhodou je ovšem šetrnější způsob pro naši pokožku a sliznice úst, nosu a očí, pokud ovšem používáme zařízení na elektrolýzu slané vody (solinátory), a to podle doporučení, a pravidelně kontrolujeme nejen obsah chlóru, ale především pH vody.
Není to slaná voda jako v moři
Dalším omylem v některých diskusích je koncentrace soli pro využití v solinátorech. Ta je přibližně sedminásobně nižší, než je v moři. Nebudete se zkrátka koupat v přesolené polévce, menší obsah rozpuštěné soli je téměř pocitově neznatelný. Sůl do bazénu se dávkuje v přibližném množství pěti kilogramů na jeden kubík vody.